Bylo, nebylo, stalo se,
páteční dopoledne psalo se.
U prvňáčků, byť jsou malí,
v rozvrhu se změny staly.
Zrovna v pátek měli kliku,
neboť místo tělocviku,
k obecnému potěšení,
společně šli na bruslení.
Na kluziště dorazili
usměvaví, plni síly.
Nasadili rukavice,
brusle, bundy i čepice,
a pak hurá, nejlíp hned,
vyrazili zkoušet led.
Na nohou se udrželi
i ti, co se nedrželi
pomůcek k tomu určených
neb starších žáků zkušených,
kteří vůbec neváhali,
zdárně žáčkům pomáhali.
Všichni se hodně snažili,
nepostávali, bruslili,
pokroky velké dělali,
když na ledě se hýbali.
Hýbali se přirozeně,
zlehka, zcela nenuceně,
s úsměvem na rtech, veselí.
Potřebu mračit se neměli.
Na ledě po čas celičký
hodné to byly dětičky.
Bruslení se jim líbilo.
Škoda, že už to skončilo.